Byl večer, někdy okolo půl dvanácté a šli jsme spát. Před spaním jsme kontrolovali děti a žena mě upozornila na divné zvuky z chodby. Ano, někdo tam zřetelně chrápal. Tak neuvěřitelně silně, že to nevypadalo na zařezávání souseda přes dvoje dveře. Když jsem otevřel dveře na chodbu. bylo jasné, že někdo spí v našich společných prostorách. Bylo zřejmé, že je to buď soused notně unavený nebo nevpuštěný domů nebo někdo cizí. Pro ten případ jsem se vyzbrojil nástavcem na vysavač, nic použitelnějšího jsem nenašel. Bezdomovec jako hora ležel v přízemí pod schody. A zařezával jako dřevorubec. Venku pršelo, že by psa nevyhnal. Ale já jsem bezdomovce vyprovodil. Nejsme neclehárna. Byl to chlap jako hora, šel naštěstí dobrovolně. Jestli jsem se bál? Ano, jen jsem si říkal, že nechci potkávat bezdomovce cestou do práce, kdy vyprovázím dcerku do školky.
Nechcete to zažít také? Tak zamykejte!
